Optoma UHD65

UHD65. Model očekávaný ode dne, kdy jej Optoma představila. Nejlevnější nativní UHD home cinema projektor. Ostrý obraz, jemné rozlišení, reálné barvy, široký projekční poměr, vysoký kontrast, HDR, RGBRGB kolečko. Zdá se, že zde není žádné „ale“. Pojďme se podívat, jak to tedy je.

Vzhledově je UHD řada nová. Tvůrci z Optomy si dali záležet, aby UHD65 působila, řekněme, luxusním dojmem – nebo alespoň odpovědně k výkonu.

Již od prvního pohledu je projektor menší v porovnání s ostatními 4K/UHD/eshift4 projektory jako například SONY, JVC či EPSON, což je parametr, který spousta lidí ocení. Není tak problém jej umístit do obývací pokoje, aby nerušil.

Vybavení

DLP
Každá z technologií projektorů má svá pro a proti. Jednoznačné „pro“ u DLP je ohromující ostrost, které nemůže konkurovat ani 3LCD ani LCOS (ať už D-ILA či SXRD). Příčinou je jednočipový systém pro skladbu obrazu. Ačkoli je LCOS tříčipová technologie, podobně jako 3LCD, funguje jinak, a tak se ostrostí velmi blíží dominujícím DLP, stále tam však nějaký ten krůček chybí.

Zápornou stránkou je přítomnost tzv. rainbow efektu. Jedná se o viditelný barevný sklad obrazu. Nejvíce je vidět ve velmi kontrastních scénách. Celkově na něj však trpí jen zlomek populace.

Lampa
Optoma UHD65 je opravdu úžasný home-cinema projektor. Jeho výkon tomu odpovídá. Jelikož je situovaný na kvalitní večerní projekci „za tmy“, je svítivost 2200 ANSI lumenů absolutně dostatečná.

Ovládání

Ovládání je jednoduché. Menu je přehledné a vždy naleznete, co hledáte – musíte jen trochu pátrat. V porovnání s cenovými konkurenty SONY HW65ES a EPSON EH-TW9300 je dálkový ovladač malý a možná trochu neodpovídá kvalitě a zpracování UHD65. Ovladač svítí bílým světlem natolik silným, že si jím za tmy můžete svítit na cestu.

Zvláštností je, že je na ovladači přítomno tlačítko „3D“, přičemž UHD65 3D nepodporuje, a tak se po jeho stisknutí objeví hláška „Not supported“.

Ačkoli působí DO lacině, řekněme upřímně, že jej prakticky nebudete potřebovat (často jen ON/OFF), a tak je to nedostatek, který lze velmi snadno přehlédnout.

Konektivita

Konektivita je dostatečně všední. Kromě portů RJ-45, RS232 a USB, které příliš uživatelů nevyužívá, a tak se u nich nebudeme zastavovat, je zde také přítomný 12 V trigger pro automatické sjíždění plátna.
Důležitější jsou však vstupní konektory pro obraz. VGA konektor pro starší zařízení je z našeho pohledu již trochu přežitek, a to zvláště u 4K projektorů. Potěší však 2x HDMI (jen jeden HDMI 2.0) konektor.

Flexibilita umístění

Flexibilita umístění je zde širší nežli u předchozích (a nižších) modelů Optomy. S vertikálním lens-shiftem +15% jsme se již setkávali docela často, nové je však širší, či delší, chcete-li, TR (throw-ratio = projekční poměr), a za to Optomu velice chválíme.

Díky hodnotě 1.39 – 2.22 je tak možno osvítit 120″ od 368 až do 588 cm, což dává vzdálenostně bohaté možnosti umístění.

Bohužel je zde stále absence horizontálního lens-shiftu, a tak musí být UHD65 umístěna v ose s projekční plochou. To je škoda, protože dřívější modely od Optomy v podobné ceně, HD90+ a HD91+, jej měly.

Barevné podání

Barevné podání je velice kvalitní. Normu REC.709 splňuje na výbornou. Problém bohužel nastává u HDR obrazu a tolik potřebného barevného prostoru pro BT.2020 – ten projektor nezvládá, a tak je zde bohužel na zvážení, zda HDR vůbec zapínat.

Testovaný Mad Max je více zelený než pískově žlutý, v závislosti na scéně. Je znát, že projektor není stavěn na dynamiku HDR. Ať už po stránce kontrastu (který není vysoký – viz. níže), tak po stránce barevného prostoru. V HDR je sice více detailů v nízkých úrovních jasu, ale barevný prostor zapříčiňuje vysokou barevnou nepřesnost a filmy vypadají méně reálné než v gamutu REC.709. viz přiložený obrázek (více saturovaný je pro srovnání epson TW9300).

Ostrost

DLP systémy mají ostrost na jedničku – více v sekci „DLP“.

Ani UHD65 není výjimkou. Navíc v kombinaci s jemností UHD rozlišení vypadá obraz opravdu krásně ostře a bez viditelné struktury. Ostrost záleží také na výrobním procesu opticky přístroje a jejím použitém materiálu, a záleží na tom o to více, je-li rozišení projektoru vyšší (4K).

Kontrast

Základní nativní kontrast nedosahuje čísel vyšších než 1000:1, což je bohužel i o něco méně než v případě FullHD přístrojů, jako byla Optoma HD50. Naštěstí je rozlišení a funkce DI dostatečným vyvážením pro to, aby obraz byl lepší než u zmíněné HD50.

Ačkoli nejsme zastánci jakýchkoli dynamických funkcí a máme rádi film takový jaký je, musíme u UHD65 doporučit mít funkci DB zapnutou. Zlepšení dynamiky je tak velké, že se obraz posouvá o dost dále. Jedinným neduhem je mírný clipping bodového světla v tmavé scéně, viz následující obrázky.

XPR

Pojem „nativní“ UHD je v tomto případě maličko zavádějící. Výsledný UHD obraz se skládá pomocí XPR technologie a optického aktuátoru a nikoli pomocí nativního UHD čipu. Je to tedy něco mezi nativním UHD a eshift4 obrazem. Porovnání v sekci „Postřehy“.

Black level je relativně dobrý 0,0118 fL(0,0047fL při DI), jas 11fL je v eco režimu skoro nedostatečný pro UHD projekci. Záleží na tmavosti prostředí – jak tmavá místnosti celkově je. Tato úroveň černé je nejvhodněji „naladěna“ (snížena) právě u UHD65. V případě UHD550X a UHD60 je jas velmi vysoko a jelikož kontrast bude stejný, ne-li o kapánek nižší, tak úroveň černé nebude pro filmový zážitek příliš vhodná. K tomu i RGBRGB kolečko.

Ve výsledku to znamená, že je UHD65 na filmy, ostatní na domácí zábavu.

Funkce DB zlepší plný jas až na 15fL, díky tomu, že projektor přepne do bright režimu. Též tato funkce „rozvlní křivku gamma“, což může působit lehce nepřirozeně v celém zážitku z filmu (mění se autentičnost). Avšak není to tak zlé, takže raději mírně zvlněnou gammu ale s vyšším kontrastem, jelikož onen nativní kontrast je relativně nízký. Celkový kontrast se pak posune na hodnotu přes 3000:1.

Daň je hlučnost a občasné artefakty v jasných lokálních bodech v tmavších scénách (většinou chyba dynamicky se měnících systémů řízení jasu).

Pro vyrovnání nehomogenity bílé barvy bylo nutné ubrat kontrast o 4 stupně. Výsledkem je ještě snížení základního kontrastu na 850:1. tuto hodnotu už pokládáme za relativně nedostatečnou. Konkurenční LCOS či 3LCD systémy v home cinema sekci dosahují mnohem lepších výsledků, i přesto, že je tento základní kontrast na počátku opravdu velmi vysoký a s časem mírně klesá, vždy bude minimálně na 3 až 5násobku těchto nových DMD čipů. Trošku se obáváme, že je to spojeno s reflexí světla DMD čipu a s vyšším rozlišením. Čip již prostě nestíhá světlo dodatečně rychle „odklonit“ v případě příchozího signálu s nízkým jasem. Výsledkem je ještě nižší jas než u předchozích FullHD DMD čipů. Stejný poznatek jsme zjistili u projektorů BenQ W11000 a X12000, používajících podobný DMD čip.

Stupnice šedé po kalibraci je samozřejmě excelentní, toto zůstává dominantou DLP systémů, které jsou relativně odolné velkým diferencím ve stupních šedé díky své „digitálnější“ povaze, oproti Lcos a 3LCD systémům s mírně „analogovým nádechem“.

Kalibrační nastavení reaguje více jak z 70%, hodnotíme tedy možnosti kalibrace jako zdařilé a pro doladění a nastavení REC.709 skvělé!

Mysleli jsme si, že projektory Optoma, stejně tak jako BenQ, disponují nativním UHD rozlišením. Je to však pravda jen z poloviny. Jak je vidět z přiložených fotografii nativního testovacího obrázku (bod, mezera, bod) projektory neumí plně vykreslit pixel, jako je tomu například u projektorů SONY.

Na druhou stranu je však velmi zvláštní, že i když testovací vzorek nedopadl slavně, testovací obrázky plného UHD rozlišení vykazují mnohem menší rozdíly a detailnost je natolik dobrá, že se opravdu blíží k plnému nativnímu rozlišení, jaké vídáme u SONY projektorů. Je tedy lepší než u projektorů používající technologii e-shift pomocí 3 fHD čipů (jako EPSON, JVC), kdyby už jen proto, že základní DMD čip má vyšší rozlišení.

Naše úvaha je následující. DLP UHD projektory s DMD čipem uvnitř dokáží zobrazit více pixelů, avšak ne plných 8Mpix. Pravděpodobně to bude tímto:

Výrobci u projektorů píší, že DMD čip o rozlišení 2716×1528 kmitá na dvojnásobku 60Hz (tedy 120hz), tedy 2x 2716×1528, což je 8.3Mpix. Nevíme však, jestli čip dokáže zobrazit v první polovině jednu část a v druhé polovině druhou část UHD obrazu, a je tedy ve výsledku schopen zobrazit všech 8Mpix. Pokud by to nedokázal, jednalo by se stále fyzicky o rozlišení 2716×1528 jen s jemnějším prokladem a tedy jemnější strukturou a mírným vizuálním zvýšením detailnosti jako u jiných E-shift technologií. Zopakujme tedy, že dosud nevíme, a to je nutno podtrhnout, jestli je projektor přizpůsoben tak, že si vezme fyzicky celé rozlišení, rozpůlí ho a do prvních 60hz pošle jednu polovinu (4,15Mpix) a do druhé poloviny druhou část. Vznesli jsme však dotaz na výrobce a jakmile budeme přesně vědět, doplníme informace.

Též jsme si všimli, že je rozdíl v zobrazení BenQ a Optoma (viz obrázky níže) – pravděpodobně výrobci požívají jiný DMD čip.

Pro příklad přidáváme fotografie e-shift technologie EPSON. Porovnejte sami, jaké rozdíly zde jsou.

Gaming (hraní chcete-li) na projektorech má obecně dvě strany mince.

Lidé, kteří si chtějí užít prožitek z velkého kvalitního obrazu si přijdou na své. FIFA, NHL, Batman či jiné „pomalé“ hry budou velkým zážitkem.

Na druhou stranu hráči online FPS her, kde je rozhodující každý moment si pořídí spíše speciální monitor. Neduh projektorů je totiž input lag. U toho modelu dosahuje přes 80ms.

Jak už tomu bývá, nic není bez kompromisů, a tak i Optoma UHD65 má své pro i proti. Celkově se však projektor vydařil a bezpochyby si najde své kupce.

Pakliže je pro Vás rozhodující jemnost a ostrost obrazu, stojí tento projektor určitě za zvážení.

Avšak jste-li fanouškem sci-fi filmů a tmavých scén, nebude to „to pravé ořechové“.

Klady:

• Vysoká detailnost (i přes použití plastové optiky)
• Nízká cena v porovnání s konkurencí
• Funkční dynamické řízení jasu
• Přesnost REC.709
• Relativně nízká hlučnost (režim ECO)

Zápory:

• Horší úroveň černé barvy (tedy i nižší dynamika)
• HDR, REC.2020 (nedostatečné)
• Absence horizontálního lens-shiftu
• Vyšší hlučnost (BRIGHT režim)