Parametry projektorů

Svítivost projektorů udávaná v jednotkách lumenů je jeden z hlavních parametrů u projektorů. Zjednodušeně se dá říci, že je důležitá k tomu, abychom věděli, jak velký obraz můžeme z projektoru získat. Větší rozměr úhlopříčky plátna potřebuje i větší svítivost. Trochu komplikovaněji je tomu v případě použití plátna s jiným ziskem než 1.0/1.1.
Další důležitou věcí je výpočet jednotek foot lambert. Ten nám udává svítivost na čtverečnou stopu. Jde o to, že například filmy jsou natáčeny a masterovány na konkrétní světelenost. Obraz s nižší světelností bude neživý ve světlých scénách, příliš svítivý obraz naopak způsobuje rychlou únavu očí, až bolest hlavy, popřípadě zvýrazní šum v nahrávkách. Existují standardy udávající optimální svítivost na plochu, jednou z nich je například norma SMPTE organizace SMPTE. Ta udává pro kvalitní HD signál, aby fL bylo v rozmezí cca 12-16 fL(max 20fL). Toto doporučení je vhodné pro promítání za plné tmy. V případě promítání za okolního osvětlení se doporučuje svítivost ještě vyšší – až k 40fL. V případě plně dedikovaného kina je naopak i 10fL dostačující.

Videoprojektory mívají o něco nižší svítivosti, a to hlavně z toho důvodu, že promítání probíhá za tmy nebo mírného okolního osvětlení, kdy by příliš vysoká svítivost byla naopak nevhodná. Samozřejmě pokud by někdo chtěl úhlopříčku plátna větší než 140″ nebo chtěl sledovat obraz z projektoru za denního světla, je nutné použít videoprojektor již s vysokou svítivostí. Problémem však je, že čím svítivější projektor je, tím je při jeho konstrukci složitější dosáhnout kvalitního kontrastního poměru a úrovně černé. Proto jsou projektory s vyšší svítivostí určeny pro promítání za mírného osvětlení, kde je stejně úroveň černé barvy „zničena“ okolním světlem (popřípadě je možné je použít pro větší úhlopříčky).

Kontrastní poměry u projektorů jsou stejné jako u TV.
Rozlišují se 3 základní kontrastní poměry.
Statický, dynamický a intrascénní (ANSI):

– Statický
full ON/OFF kontrast. Udává nám poměr mezi nejtmavší a nejsvětlejší scénou při projekci. Čím vyšší je tím má obraz vyšší dynamiku a většinou i nižší blacklevel.

– Dynamický
Snaží se nahradit statický kontrast, protože dnešní „digitální obraz“ má větší problémy se statickým kontrastním poměrem, než měly staré CRT obrazovky. U projektorů se o dynamický kontrast stará „elektronická duhovka“, stejně jako je tomu u lidského oka. Snaží se o to, aby tmavší scény byly dostatečně tmavé, nebo naopak světlejší dostatečně světlé. Nevýhodou je, že plynulost „duhovky“ musí být přesně taková, jako je pohyb naší lidské duhovky, aby lidské oko nerozeznalo pulzování ve světlosti scén.

– ANSI contrast
Intrascénní kontrast je poměr nejtmavší a nejsvětlejší částí obrazu v jednom statickém snímku. Lidské oko má omezené možnosti vnímání ANSI kontrastu. Lidské oko v podstatě nepozná rozdíl mezi 300 ansi a 1000 ansi, pokud nejsou v obrazu velké kontrastní bloky. Bohužel ANSI kontrast je větším problémem u projektorů než u TV. Je to z důvodu, že TV je emisivní zařízení, ale plátno u projektoru je odrazivé. Zde má největší vliv místnost, kdy velmi světlá místnost zapříčiňuje ANSI kontrast nízké hodnoty. Obraz pak nevypadá tak perfektně, jak by mohl v případě upravené místnosti. Rádi Vám poradíme, jak místnost správně upravit.

Dynamic Iris, v překladu dynamická clona, se u projektoru stará o vyšší kontrastní poměr (viz dynamický kontrast). Při tmavších scénách omezí tok světla tak, aby úroveň černé barvy byla nižší. V některých scénách je dynamická clona neúčinná (např. scéna s 50% tmavé a 50% světlé), kde se uplatňuje právě ANSI kontrast (viz ANSI kontrast).
O Dynamic Iris se stará vcelku složitý procesor který vyhodnocuje, kdy má clona zareagovat, kdy naopak ne, a jak rychle. Někteří výrobci umí naprogramovat chování dynamické clony skvěle jako např. firma SONY, někteří hůře. Dle toho pak lze poznat pulzování v obraze, které není příliš příjemné.

Jedná se o kvalitnější (rychlejší) verzi zobrazení 3D obrazu. Dochází díky ní k menšímu blikání a obraz je plynulejší. V případě zdroje se 24 snímky za vteřinu (bluray 3D, 3DTVplay fullHD 24Hz) je každý snímek pro jedno oko, dohromady 2×24=48Hz (máme dvě oči), zobrazen 3x, celkově tedy 144Hz. Tuto technologii používali dříve jen ty nejdražší projektory, nyní díky pokroku technologie DLPlink už i projektory entry level kategorie jako např. Benq W1070. 3D obraz pomocí nejnovější triple flash DLPlink je velmi, velmi kvalitní.

Jedná se o technologii zobrazení 3D obrazu od firmy texas instruments – největšího a snad jedinného výrobce DMD čipů pro DLP projektory. Používá se pouze u DLP projektorů, protože je přímo funkcí DMD čipu. Kvality zobrazení 3D obrazu pomocí DLP link jsou na velmi dobré úrovni (obraz bez ghostingu apod). Ke kvalitnímu zobrazení 3D obrazu pomocí DLPlink technologie je zapotřebí kvalitních DLPlink brýlí, kde je dnes velký problém ve variaci kvalit a cen těchto brýlí. Doporučením zůstává používat brýle stejných výrobců jako projektorů. V případě že byste chtěli použít jiné výrobce, je dobré se předem o kompatibilitě a kvalitách brýlí informovat.

Životnost lampy je různá pro jednotlivé projektory. Obecný trend (velmi příjemný) je, že se životnost lamp v projektorech prodlužuje. Ještě přes 5-6 lety byla výdrž lamp maximálně 2000 hodin. Dnes se jejich čas prodlužuje až na 4000-5000h a v ECO (spořivém) režimu může být až 7000 hodin. Takováto životnost už je velmi slušná. Odpovídá v podstatě 5 až 7 letům koukání 2h denně vč. svátků a víkendů. Při dnešním technologickém pokroku to pak také může dopadnout tak, že než vyměníme lampu za novou, koupíme i nový lepší projektor. Poté si člověk řekne, jaký je rozdíl mezi TV s 3x delší životností, když si nakonec stejně v 1/5 její životnosti koupíme tu hezčí a větší. TV dnes už nejsou jako dříve ta TESLA, co měla babička 20 let, je to zařízení složité a může odejít mnoho věcí jiných než jen obrazovka.

Je tu jedna věc kterou je ale nutné zmínit. Svítivost lampy nemá lineární postup stárnutí (jedná se o logaritmickou závislost). To znamená, že lampa ztrácí více světelnosti na začátku, poté „stárne“ už jen pozvolna. Není na tom nic až tak strašného, protože dnešní projektory mají vcelku slušné parametry svítivosti, takže počáteční pokles tolik nevadí (naše oko se mu přizpůsobí). Jediné k čemu by nemělo dojít, je pokles pod světelnost, kterou udávají normy jako SMPTE. Je také možné zprvu používat projektor v eco režimu a poté, kdyby svítivost nebyla dostatečná, je možné přepnout na normální/Bright režim (dle výrobce).

Často skloňovaný pojem u projektorů. Mimo jiné v případě TV se jedná o stejný parametr.
Obecně se dá říci, že čím nižší úroveň černé barvy (jak černá na plátně je opravdu černá a ne např. šedá), tím je obraz více, hlavně v tmavých scénách, prostorový. Samozřejmě v doprovodu se slušně vysokým dynamických rozsahem (kontrastem). Tmavé scény jsou opravdu jak ve skutečnosti. Projektor, stejně jako TV, s velmi kvalitní černou a vysokým kontrastem je radost ke koukání. Naopak u projektoru, který zobrazuje černou barvu jako tmavě šedou, nám připadá, jako by obraz byl méně kvalitní, méně prostorový. Většinou je to tak, že čím dražší projektor tím lepší úroveň černé. Zde je rozdíl právě v technologiích projektorů jako je Lcos a DLP či LCD. Dalším pomocníkem je dynamická clona, tzv. dynamic IRIS.
Ještě jedna důležitá věc, která souvisí s úrovní černé, je tzv. úroveň okolního osvětlení. V případě, že promítáme za světla (či mírného osvětlení), musíme si uvědomit, že projektor nezobrazuje černou barvu! Když k tomu připočteme bílé plátno, kde se černá bere? Chápavější už vědí, ano je to v podstatě zhasnuté světlo, čili tma. A pokud chceme zobrazit černou na plátně, musíme mít tmu. Už jen světlo z jedné zapálené svíčky znamená „zničení“ černé barvy na plátně a kontrastu.

V překladu duhový efekt. Rozumí se jím barevný rozklad/složení bílé barvy na základní RGB (červená, zelená, modrá). Na tom by ještě nebylo nic tak zvláštního, pokud jednotlivé barvy máme překryté souběžně. Pokud se ale skládají „za sebou“ jako v případě DLP technologie, může nastat problém. Projevuje se hlavně v kontrastních scénách (ostrých přechodech bílá-černá, např. titulky) při rychlém pohybu očí. Každý z nás je na tento efekt jinak senzitivní. Někdo více, někdo méně. V některých případech je efekt nejen rušivý, ale může mít vliv i na nevolnost (má to co dočinění s oční vadou o které ani nemusíme vědět). Ovšem čím rychlejší má DLP projektor otáčky barevného filtru, nebo vícesegmentové kolečko RGBRGB, tím je efekt méně patrný až většinou neviditelný.

Jedná se o možnost posunu obrazu, aniž by se s projektorem hýbalo. U této korekce obraz neztrácí na kvalitě. Díky tomu je pak možné mít projektor umístěn nějakou vzdálenost od středu obrazu. O tom jak moc daleko od středu, rozhodují možnosti implementované technologie spolu s konstrukcí projektoru.

DLP projektory nemají z důvodu své výrobní technologie možnost velkého posunu pomocí lens shift. Naopak některé LCD či Lcos projektory mají možnost posunu opravdu velikou.

Pomocí digitální korekce obrazu je možné obraz promítat i když projektor není napřímo proti plátnu. Nevýhodou je částečná ztráta kvality. Obraz je mírně rozmazaný, a to tím více čím je použita větší korekce.

Pomocí lichoběžníkové korekce je možné mít projektor umístěn mimo jeho standarní umístění vůči plátnu. Nemusí být přesně kolmo k promítanému obrazu. Je tedy možné umístit projektor vysoko pod strop, natočit ho směrem dolů a použít korekci. Nevýhodou je částečná ztráta kvality obrazu, protože se jedná o digitální korekci. Přirovnat to můžeme k digitálnímu zoomu u fotoaparátů vs optickému zoomu, který odpovídá u projektorů lens shiftu.